|
S IGELITEM PO BRAZÍLII DÍL 11. Tak jsem se dostal (pro některé... už dá konečně pokoj !!!) k poslednímu dílu, pokusím se vydržet bez sprosťáren, obhroublo-obscénností, vulgárností, prostě se budu snažit vyvarovat tzv. solviňáckému projevu správného socialisticko-kapitalistického budovatele...nevím, asi se mi to nevydaří, páč su takový polosolvina...Další díly nějakýho wýletu by mohly přijít příští rok, až schrastím nějakýho pól mega na expedici 2008. Ta poslední byla levnější, stála 298.739 Korun českých, ale stála za to! Přejezd z oblasti kolem města Itamarandiba proběhl bez problémů. Stop se nedařil, tak jsem byl rád za omnibus, který kolem projížděl již za hodinu. A jak už jsem mnohokrát popsal cestování místními autobusy - jednoznačně vystihuje slovíčko "pohůdka". Je to levný, bezpečný a relativně rychlý (ve srovnání s častou chůzí 15-25km mezi lokalitami v teploučku..). člověk se procvičí v jejich portugnes, pokud vůbec něčemu porozumí. Každých padesát kilometrů jsem sice mohl přehodnotit svůj brazil akcent, protože se velmi odlišoval již během takové krátké vzdálenosti. Starší lokálové dělají, že nerozumí, přestože je všem kolem jasně, o čem je řeč. Dokud nevyslovíte správnž podle nich, jakože nerozumí. Ovšem to je řeč o těch nejstarších. Mladí a hlavně děti to je přesný opak, snaží se vám porozumět a pomoci. Cesta vedla přímo na sever, směr větší město Montes Claros. Ve městě Bocaiśva vylýzám z busu, navštěvuju místní obchůdky na doplnění žranice. To s pitím neřeším, odcházím do první taberny, tedy pubu, a prolívám hrdlo. Čím jiným než místním (ne příliš dobrým) pivem v kombinaci s cachasou - brazilským rumem (příliš dobrým!). Samozřejmě si s místními velmi rozumím, oni taky okamžitě vytuší, že bude sranda - a za chvíli se válíme všichni smíchy po zemi ( a to jsme ani "nezahulili"). Jeden "výpitek", vžku kolem padesáti, do mě stále hučí brazilské aforismy, já se sice směju, že JAKO rozumín, obsah mi ale uniká. To nevadí. Stejně se bavím. Pak kolem jedenácté večer odcházím směr rodovario, tedy nádraží. Bus vyráží jako obvykle asi o hodinu později, ale jede. Za tři hodiny už vystupuji u městečka (městys) Engenheiro Dolabela. Je to směr opět na jih, takže výběžek pohoří Serra do Espinhaco jsem celý obcestoval. Právě tam, u města Bocaiśva, má růst nejsevernější známá lokalita rodu Uebelmannia, a to Uebelmannia pectinifera var. multicostata HU 1542. Kde? Tuto informaci přesně zná jen pár německy mluvících frajerů a z těch to nedostanete... Za půl dne jsem přejel od oblasti výskytu podrodu Uebelmannia až k výchozímu bodu směr Uebelmannia pectinifera ssp. horrida ! To jsem skutečně nečekal, dával jsem si dva dny na přesun, další ušetřený čas navíc! Přespávám přímo u silnice, mezi kravinci a pasoucími se krávami i v noci ( co blbnou, krávy ?!?). žádná karimatka, nafukovačka ani postel, "ležení " je prostě super... A když se náhodou překulím vedle igelitu, hlavou končím v kravském lejnu. I s tím musí cestovatel počítat, čím dříve to člověk přestane řešit, tím lépe pro něj. Během několika týdnů jsem špinavej a smrdím jak spousta domorodců, ale také se tím pádem cítím bezpečněji. Na mě už si nikdo nic nevezme... ... Protože dál už tato část wýletu "visí" u PP na www.cact.cz (v dubnovém čísle) a to http://www.cact.cz/noviny/2006/04/Brazilia_05.htm. mnozí ji už znají, byla by hloupost všechno zase převyprávět znovu. Také Roman Staník ve svém časopise Cactacae vydal vyprávění o "Cestě k horridě". V současné dobé je v tisku třetí a poslední díl, fotky vyšly vůborně (na rozdíl od některých snímků kytek přátel v časopise Kaktusy...), takže doporučuji zakoupit, přečíst, shlédnout fotky, sehnat prachy, splašit letenku a zg-mn-t kytky na lokalitách !!! Člověk to pak vidí "trošku" jinak... Přesto přidám ještě několik nepublikovaných "pics", s krátkým
komentářem. |
