|
S IGELITEM PO BRAZÍLII DÍL 5.
Zítra už konečně pojedeme dál z Diamantiny. Na cestu se budeme muset připravit, vybrat lováče, koupit něco na sebe a do sebe... KUPUJEME MODRý IGELIT!!! A jsme u toho. To bude v nejbližším měsíci naše brazilská karimatka. Nejen to, hodláme jej využívat i jako "žďárák" ( horolezecký biwakovací vak), takový polostan. Pak dokupujeme deky, oblečení, žrádlo,mačetu.Vše řeší Naďa, z naší dvojky je to ta lepší část, je technický typ. Veškeré perspektivy, měření... je na ní. Doma dělá vše kolem complu, když je potřeba něco zapojit, vyměřit nebo vymyslet, hned se k ní obracím. Na mě to není... Já JSEM PřECE SVAL, POTAH A BLB TýMU!!! Svá místa máme ve škatulích, není potřeba se dohadovat, kdo bude co dělat. Hádky také nebyly, já jsem sice "como Italiano!", však Naděnka je takový neutralizant, dobře se doplňujeme. S chlapem by to bylo v něčem lepší, ale rozhodně ne taková pohůdka. Další důvod proč jet na výlet s roštěnkou ... SOPA!!! Náš poslední hvězdicovitý výlet z Diamantiny. Autobus jede až po poledni, tudíž opět carona. Nic jiného nezbývá, já s nostalgií vzpomínám na studentská léta a můj osamocený stop do Gibraltaru a zpět. Gejové mě málem znásilnili, marocký feťák na "háčku" téměř pořezal břitvou a jiný řídil totálně sjetý v serpentinách kolem Almerie, vůbec jsem se tehdy nenudil. CO BUDE TADY!!! Vše okáčko, lidé jsou zde mimo velká města skvělí. Také takový byl náš další stop.Kamióňák Josua, syn Portugalce (zde běžná vazba na ..), mluvil dobře anglicky. Zde jev nevídaný. Brzy nám vysvětlil, že 6 let žil na Floridě. Je to evangelík( v Brazil kolem 5%) a misionář. Velmi slušný člověk. Brazil purtuges mluvil na domorodce tak pomalu a jasně, že jsme mu většinu rozuměli. Nastartoval obrovský tahač a jen tak nás odvezl 15 km po rozbité cestě s tím, že je rád, že může pomoct druhým. Prostě úžasný! Pak se ještě lokálů ptal na kaktusy, což nebylo potřeba, šli jsme najisto podle udané GPS. Loučení s dobrými lidmi je vždycky těžké. Naposledy jsme zamávali a mazali 3,5GPS kiláků po svých. Hledat var. flavispina je nesnadné...... To nás na tom baví. Rostou, jak už jsme několikrát napsali, na plochých ostrůvcích na planinách. Údajně podle domorodců rostou i na skalních homolích, ale to chce několik dní navíc a bádat a bádat. Nic snadného obzvláště s neúnavným sluncem nad hlavou...
SOPÁCI S JOSUOU
JAK RáD BYCH MěL TO SLUNCE! DNES JE -20ST, HUMUS!!! Se satelitní navigací je to houby hledání... Jdete si ve směru šipky, občas nějaká zatáčka (rovně za nosem se jít nedá), ale postup je celkem bez problémů. Napájení je tužkovými baterkami, které se dají v Brazil sehnat skutečně všude. Baterky ploché, co byly do ukradené čelovky, jsme tady za celou dobu neviděli. Z technických věcí jsme potřebovali už jen nabíječku do našeho Lumixu, ale ta se nedá nikde sehnat. Možná v Rio nebo Belo Horizonte, v menších městech nic. Mít tak tužkové napájení... Fotili jsme těsně přes měsíc na 2 akumulátory, což bylo velmi slušné. Chybělo nafotit něco přes týden, někdy příště.. Zpátky ke kytkám. Našli jsme je bez problémů.
Z var. flavispina to byla nejpočetnější
populace. Habitem je trošku jiná, než typ, ale jsou
to jen malé rozdíly v barvě nových trnů.
Jsou hnědavé na rozdíl od žlutých
nebo oranžových u typu. Což je samozřejmě
prd na to, aby to někdo (třeba jako JJH) škatulkoval...
UEBELMANNIA PECTINIFERA VAR. FLAVISPINA "SOPA"
Po třech hodinách plazení se po čtyřech
opouštíme flek a valíme zpět. Rychlým
stopech na korbě džípu, s rodinkou černoušků.
LAUTNEROVI Z DIAMANTINY
JAK SE MěNí V BRAZíLII PRACHY!!! Úředník v bance vás ubezpečí,
že u nich v bance dolary za reály nevyměníme
( ? ). Na naše protáhlý ksichty s úsměvem
ukáže na zelený dům. Kromě cedule
dentista žádný další nápis nenacházíme.
Pán ze šperkařství nás posílá
do patra, kde v jedněch z několika dveří
je paní směnárna. Žádné mříže,
žádná ochrana. Kurs 2,45. Úředník
z banky nás ujistil, že můžeme být
klidní, prý mají dobrý kurs! Vysypeme
paní peníze na stůl a s vyvalenýma očima
odcházíme řešit další záležitosti.
BANCO DO BRAZIL
Do vesnice-městečka Inhaí se dostáváme až po tmě. Trošku s vytřeštěnýma očima, protože předměstí vypadalo docela drsně. Tady jsme s holkou nocovat nechtěli, docela rychlý skok z města do "džungle". Naštěstí okamžitě seženeme ubytování v soukromí, v suchu a čistotě. BYDLíME U " BABKY "!!! Paní je to zvláštní nejen tím, jak vypadá ( obludka z Hitchockova hororu),ale také svým chápáním. Máme pocit, že dodnes nepochopila, co jsme tam dělali...To, že jsem zapomněl všechny sýry v lednici, pro ní musel být asi také oříšek...Třeba pořád čeká, až se pro ně vrátíme! Ráno mažeme za kytkama, bez GPS, není to zase takový problém. Stačí mít dobrej čich, nasát do chřípí a ony si vás přitáhnou sami.
HŘBITOV V INHAI, CHUDÍ I PO SMRTI
NAďA TENTOKRáT SKÓRUJE Nachází první kytičky, zatím co já v mlází tóóó. Byla to chyba, přesto: ať má holka radost! Další a další rostlinky jsou hezčí,
větší, víc kvetou, sem tam zas nějaká
zvláštnost. člověk neví, co má
fotit první. Samozřejmě šetříme,
už nám displej ukazuje jen 2 "čárky"
ze čtyř! To jsme teprve začali.
TAKTO SE DOOPRAVDY DÁ ŽÍT čím se liší forma z Inhaí ( HU 854 )od standardní var. multicostata ? Především svou velikostí. Nejvyšší kytky dosahují poloviny typu, epidermis je zelenější (ale s bílou epidermis také nějaké potkáte) a hlavně délkou trnů ( až kolem 3 cm!). Většinou jsou trny pěkně v řadách, nejvytrněnější exempláře připomínají ježky nebo jiný příšerky. Potkali jsme asi čtyři lokality směrem k Mendanha.
UEBELMANNIA PECTINIFERA VAR.MULTICOSTATA "INHAI"
Ta poslední opět připomíná formu z Inhaí, přestože Schultz označuje tento "sajt" jako var. multicostata. Ta je vzdálena pouze kolem 6-7km. Byla označena katalogovým číslem HU 850 a je přímo u cesty, u mostu přes Rio Jequitinhonha, ale na druhé straně řeky, které pravděpodobně tvoří přírodní bariéru. Lokalita podle toho vypadá, je vybraná "sběrateli". V posledních letech už naštěstí hlad a poptávka po tomto rodu poklesla a oblast se snad za pár let zase zhojí...Jaký je markantní rozdíl mezi rostlinami posuďte z fotek sami. Snad ještě poslední drobný rozdíl je v barvě květů. Var. HU 854 má květy žluté se zelenkavým nádechem, oproti tomu var.HU 850 má květ žlutý a vnější petaly mají lehký nádech červené. Toť asi tak vše.
UEBELMANNIA PECTINIFERA VAR. MULTICOSTATA "INHAI"
DU CHRáPAT, KONEC ZVONEC, 7.BřEZNA OPěT NěCO VYPRáVěNí A POZOR, PřÁTELé, BRZY BUDE JARO!!! PáNOVé A DáMY, MEZE ZAčNOU OSYCHAT.... Rudy & Naďa
|
