Tři dny průzkumu v oblasti kolem vesnice - městečka Inhaí, snad stačí. Je potřeba se přesunout dál směrem k Mendanha. Tam by měl člověk potkat další formy var.multicostata, některé by mohly měřit až 80cm!!!Autobus ráno odjíždí přesně v 6.30, skoro všichni spolucestující jsou tmavé barvy. Jsou to lidé skvělí, pohodoví. Nastoupilo také několik mladých hledačů diamantů, je brzy ráno o to chladněji.V Údolí řeky Jequitinhonha se válí mlha, kluci se klepou zimou...No jo, vždyť tady vlastně končí zima, tak proč se neklepat.Vystupují dřív a s veselým zamáváním mizí u řeky. čeká je celodenní dřina, kopání, vození koleček písku, přesývání a vymývání drobného štěrku.A jednou, s frekvencí tak za dva až čtyři měsíce mohou najít nějaký kamínek, který se tváří jako diamant. Obdivuju je a nic jim nezávidím. Ať se klukům daří, většina z nich má rodiny, děcka, jejich samičky jim doma vaří fazolovou kaši s rýží.. Ta se musí koupit za peníz, takže opravdu někdy něco najdou. Tato činost je samozřejmě v Brazil zakázána, ale nikdo se tím netrápí.Je zde hodně věcí zakázaných, nikdo to neřeší, spíš se tomu zasmějí a jede se dál...

var.multicostata HU 850

Přímo u řeky, pár metrů od cesty je avizovaná lokalita var.multicostata HU 850. Je skutečně vybrakovaná milovníky kaktusů, přesto tady něco roste.Většina rostlin je starších, ne příliš skvostných. Prostě kytiček, které se "kopáčům" nelíbily, ty zůstaly a naštěstí kvetou, plodí a dávají semínka. Snad časem vytvoří novou populaci. A pak možná zase u cesty za pár let zastaví frajeři s kopátkama a furt dokola...

var.multicostata HU 850

Na lokalitě typové var. pseudopectinifera v Datasu před čtyřmi lety Rudy Schultz s Manchadem nenacházel žádné mladé semenáčky a rostlinky do 4-5cm v průměru. Mám naštěstí už lepší zkušenosti, "mládež" se sem tam objevila. Snad už o tom lidé trošku přemýšlejí ( nebo tam dlouho nikdo nebyl...), vezmou pár semínek a rostliny neberou.

var.multicostata HU 850

O tom, že zde rostou nějaké vzácné, zajímavé rostlinky, místní lokálové naštěstí netuší. S otevřenou pusou (ale většinou s úsměvem ) poslouchají, co zde Evropané pohledávají. Proč se nejít podívat na vodopády (" kašuera"), jako ostatní Japonci a Amíci, ale naopak hledat oježené podivné rostliny, nechápou...Mnozí ani neznají mezinárodní (a portugalský !) název cacto!!! Je potřeba ptát se na Cabeca de Velho nebo Caibo de lapa. Nakonec se jim očka rozzáří a dost často vás i k rostlinám dovedou.

      
hledači diamantů sto metrů od lokality HU 850, druhé foto autor (Neználek v Brazílii)

Jak já si Brazil a lidičky zde žijící vždycky vybavím? Je to země starých "folkswágenůbrouků" a omnibusů (= autobusů), lidiček, co nosí jeden druh žabek celoročně ( pouze barva modrá a černá ). Země třtinového cukru a z něj výborného moku chachasy, lidiček ukazujících na vás zdvižený palec, jakože okáčko...Celý den člověk poslouchá fóglíka, který zpívá, jako když někdo tlačí kolečko, zrychluje, těšíc se na pivéčko. Zvyšuje tón a zrychluje a pak zklamaně klesá k původnímu tónu...

    
musím těm brazilcům ukázat jak se to u nás kope (s flaškou v ruce), kostelík v Mendanha

Den však nekončí! Mnohakilometrová pouť směr Mendanha. Žádná auta, omnibus nebo stop. Jen prašná cesta a "zimní" brazilská výheň. Další lokalita je velmi podobná forma, jako předešlá var. multicostata HU 850, ta 3 km od Mendanha ( malá vesnička - městečko ) je katalogováno panem Horstem jakožto var. multicostata HU 362. Cestu je potřeba zkrátit brodem přes řeku, je to příjemné osvěžení a okoupání. Teplota vody kolem 30 stupínků...

zkratka přes Río Jequitinhonha

Nakonec to byly nejvyšší rostliny tohoto rodu, co jsem viděl. 80 cenťáků už je pořádná palba! Zdálky vypadaly spíš jako obtloustlé cereusy, než nám ze sbírek známé kytičky. Kolik let mohou mít rostliny, si neodvažuju ani nadhodit. U báze olysalé, porostlé lišejníky. Rostlina musí vyprodukovat stovky semen, pár semenáčků u báze rostliny bylo, ale při předpokládané produkci - žalostně málo.

největší nalezené kytky rodu, var. multicostata HU 362

Biwak na totální rovině, v bílém křemičitém písečku ( jak jináč než pod širákem !) se zdál, že bude romantický...Večeře o maniokovým plackách upečných na ohni na roštu, který jsem vyrobil z drátu u cesty, byla " pekelná". Písek v zubech a standardní křeče v břiše po manioku mě nemohly rozladit. Opět spím s "ýblmankama" za hlavou, palmu pod sebou místo karimatky. Úžasné!!!

A ráno se člověk probudí v šoku : termiti ( nebo co to je za svině! ) vám užerou půl klobouku, jsou v botách, v baťůžku, prostě všude!!! Jsou jich stovky, možná tisíce...

putující armáda

I taková jsou rána v Brazil, krásné zážitky...A to je člověk teprve v půli cesty, co se přihodí dál? Hrozné Oncas někde číhají u cesty?Co jsou to (nebo kdo????) ONCAS ???? Co na to Jan Tleskač?To byste chtěli vědět, žeee?

Někdy příště, neocitne-li se autor v černé kronice nebo mezi pohřešovanými.... Con Bom Jesus, Rudy