A jde se dál. Vracíme se zpět přes městečko Mendanha směrem k var. pectinifera HU106. Jsou to tak krásné kytičky, že se chceme ještě porozhlédnout po jiných lokalitách, než jsme viděli. Nemáme žádné GPS informace, ale na rozdíl od prvních pokusů máme víc zkušeností s hledáním. Takže věříme, že něco objevíme.

V Mendanha nakupujeme něco do huby a do žaloudků, taky pár jejich hnusných piv značky jako "Skol" , protože duši je potřeba občas "harmonizovat". Též s chlebem byl opětovně problém. Jejich sladký typu mazanec už nemůžeme ani vidět. Po nějaké době se zadaří koupit "slanej" a valíme po hlavní cestě zpět směr Diamantina. Lokalita var.HU 106 je jen několik kiláků od Mendanha, kousek od řeky Jequitinhonha. Snažím se ve svahu objevit avizované populace Jeq.2 a 3, uvedené Rudym Schultzem, ale vše marno. Některé údaje jsou asi v knize zavádějící, možná úmyslně nepřesné. Což je možná dobře. Sice občas odpovídá vegetace, všude vytěžené haldy štěrku po "hledačích", avšak NIC...Nevadí, určitě se zadaří druhý den. Noc se už blíží, budeme mít druhý biwak "pod širákem". Ten první, již zmíněný, se nevyvedl, termiti útočili. Čekáme, co bude teď. Páč nám výlet občas "graduje" a my se pohybujeme v těch známých amplitudách, jsme zvědaví, trošku. Co bude zítra?

KRISTÁTA PILOSOCEREUS AURISETUS VAR. AURISETUS

Večeře na ohni, romantika jak sviňa, do žhavého popele dáváme ještě večer brambory, které hodláme ráno vytáhnout krásně opečené. Připravujeme igelit, ležení, bez čelovky (horolezecko-speleologická svítilna umístěná na budce) to jde pomalu a s klopýtáním.

A DÁL PŘESNÝ PŘEPIS Z DENÍKU :

..... Dnes ráno začalo chmurně. Večer jsme do popela ukryli brambory, takže ráno byly úplně akorát upečený a my jsme si je osmahli na cibulce s česnekem ( a olejíček s kořením ), prostě zase jednou bašta. Noc byla vlhká. Když se Ruda v 0:45 probral k čurání, myslela jsem, že do čtyř budou muka. Ani ne, jen strašná rosa a díky tomu totálně navlhlá deka. Kupodivu jsme ve věcech neměli žádné hmyzáky a nemuseli jsme vyšlapávat termity z bot a klobouku. Tentokrát si termiti udělali cestičku kolem ohniště. Sežrali zbytky dřeva kolem spáleniště. Ještě že nám nesežrali naše brambory.

Chtěli jsme se dostat na jednu plošinku, kde jsme předpokládali nějakej " sajt " var. HU 106 . Bohužel se nám nedařilo trefit správnou cestu. Jen jsme se motali mezi haldama kamení a písku. Až to Rudu přestalo bavit a rozhodl se to vyběhnout po písečné stěně.

"STANDARDNÍ PŘÍSTUP" K VAR. HU 106, dvojkový přeskok pro climbery...

"To je na cepín!!! Hurá!!! " křičel.

Stojí na kameni. Ale co to? Najednou je z Rudy vidět jen hlava a ramena. Co se děje? Díra. Dostane se zpět? Naštěstí se vysoukal nahoru a k mé radosti nezůstal zavalen, ale vrátil se....

PROSTĚ JSEM...

...stoupl na kámen, který ležel na vrcholku jedoho výšvihu v písku. Na ten jsem se postavil, obr-griml se propadl do jámy ( nevím jak hluboké, viděl jsem jen kousek, tak pět metrů...a hlavně nebyl čas se rozhlížet...) a když jsem do jamy upadl, instinktivně jsem rozpažil, jak dřív v horách, mezi trhlinami a séraky, a ono to vyšlo. Tak, tak. Na zádech jsem měl v obalu svýho Lumixa, ten mě zašprajcoval na hraně... Vysoukal jsem se ven, dodřenej a lehce v šoku, a vrátil se rychle zpět. V těchto místech je vše poddolované od hledačů někdy z dávných dob, prostě a jednoduše jsem asi spadl do zasypané štoly.

Vracíme se kousek zpátky, kontroluju krvavé šrámy a foťák. Moc se objektivu "nechce ven", písek se dostal i tam. Ještě několik týdnů jsem vždy slyšeli jak se zrnka při vysouvání a zasouvání drtí v jemné mechanice. Je to naše nejcennější věc, co nám ( už bez nabíječky) zůstala !!!

Jdeme po skalní hraně, vlevo od nebezpečných "pískovišť". Terén je příkřejší až začínáme přelézat skalní výšvihy. Obtížnost lehká, tak dvojka, trojka lezecká. Když už to šlo ještě " víc do kopca", říkám, že zkusím jen kousek a pokud nebude nic za hranou, vracíme se zpátky.

NA HRANĚ SKÁLY ( dolů 20 metrů ) SE KYTIČKÁM DAŘÍ

Obtížnost už byla tak ke čtyřce, a lámavý křemencový sedimenty nejsou zrovna bezpečný terén!!!

Přesně na hraně, kdy už se chci vrátit, mám u hlavy první kytku !!! Jednu z nejhezčích var. HU 106 co jsem viděl !!! A pak, co je to náhoda...

NÁHODA JE TOTIŽ NEPOPSANÝ ZÁKON!!!

Nacházíme dohromady asi 30 rostlin, které jsou absolutně exklusivní. Mají fialovou epidermis, některé jen 10 žeber, většinou ale 10 -13. Na hraně skály objevujeme rostlinku se 14 žebry. Jsou krásné, všimněte si na fotkách toho detailu, že mají patinu i na ostnech. Našli jsme asi 20 semínek, jak budou rostliny vypadat v kultuře? Se uvidí...

UEBELMANNIA PECTINIFERA VAR. HU 106

Vracíme se cestou nad skalami, ta brzy končí ( jak jináč, v Brazil). Vytahuju poprvé machete a jde se sekat. Porost nad námi není příliš vysoký, takže GPS směr k batohům určuju docela dobře. Po hoďce prosekávačky jsme u báglů, s přesností na 1,5 metru! Hodná mašinka. Báglíky ukryté pod skálou, každý má objem tak 15-20 litrů, což je jak na výlet u nás v Brně " do Krasu", ale jak je vidět,

AUTHOR WÝLETU, S MRTWOLKOU V RUCE, OPĚT VAR. HU 106

ČLOVĚK MOC K ŽITÍ NEPOTŘEBUJE,

stačí šrajtofla, šprcky a může se valit do lesů v Améru. Na glocňu hučku, páč zoncna pekelně rumpluje, pevný pedály a betélný hózny, a néééni co řešit. K temu ňákýho betélnýho filáča alias hajcnu, pakliže někdo neví, tož kocnu a de se...

( Pokud někdo tuto řeč neovládá, to se divím, doporučuji slovník spisovné brněnštiny, dá se lehce přeložit...)

Ještě ten den, po super koupeli pod kopcem, odjíždíme stopem směr podrod Uebelmannia, a to v první řadě na lokalitu Uebelmannia meninensis a její var. rubra.

UEBELMANNIA PECTINIFERA VAR. HU 106

SMĚR PEDRA MENINA !!!

Stop jako obvykle. Do půl hoďky kárka přistavena, řidič byl standardní brazilský pošuk. Řídil hrozně, vymlel každou díru, a zastavil se s námi cestou do města Couto de Magalhaes de Minas za svými dvěma kamarády. Byli to bratři tak 60 jařin s brýlemi, dioptrie nad 15..., ale dobráci, stále usměvaví. Byli majiteli podivného penzionku na samotě s bazénem, spíš to bylo panoptikum...Žádní hosté, nás přemlouvali ať zůstaneme. Asi jim bylo smutno. Ukázali jsme jim mapu státu Minas Gerais, to čuměli! Po několika dnech v Brazil jsme totiž zjistili, že většina lokálů neumí číst v mapě ( policii nevyjímaje ), což většinou vyvolávalo komické situace. Později jsme se na cestu ptali jinak než s mapou v ruce. Bylo to rychlejší...Bráchové se nás snažili zlákat na jejich místní "kašuery", což na nás neplatí, jak už jsem zmínil několikrát. Se slzou v oku se s námi loučí a my o pár kiláků dál vystupujeme v městečku Couto de Magalhaes de Minas. Zde nám stop nejde, připomínalo mi to "Bermudský trojúhelník" na dálnici u Salzburgu. Študáci znají, stává se tu hodiny a hodiny... Nakonec nám zastavil omnibus asi v 16 % stojce, žádný problém. Zaplatíme pár šmudlíku a jedeme s veselýma děckama, pěknýma ale i tlustýma kozénkama směr Felício dos Santos.

UEBELMANNIA PECTINIFERA VAR. HU 106, detail na trny, další kytka ze "třetí" lokality

CO SE NÁM PRO ZMĚNU STALO TADY?

dozvíte se příští měsíc, bude to stát za to. Dostáváme se teprve k polovině našeho výletu ale...

Rudý Bratr a HOWGH !!!