Tož su tady! Zgómnót "červený meninensisky" byl taky jeden z méch snů. Po mnoha dnech, chvílama snad aj dřiny, sem se dohrabal na místo, na ten správnej sajt. A páč sem měl GPS souřadnice, byla to docela brnkačka, betélné špacír. Snad jenom smola, že GPS neumí navádět nejlepší, nejschůdnější a nejbezpečnější cestou...Todle všecko už musí boriš "vodhadnót" sám, se všeckýma těmi chybama a důsledkama, kerý si pak čovek nese...

Květ "nějakého stromku, zná snad někdo rod, druh?

Tři říčky přebrodit, prosekat a případně přelézt přes stromy, toť předkrm před zaslouženou odměnou. Tu si ale musíte najít, však žadný větší problém. V oblasti lokality je většina rostlin zelených, občas narazíte na načervenalou, přechodnou formu, případně červenou kytičku. Jinak stále zelené Uebelmannia meninensis.

Uebelmannia meninensis var. rubra, přechodná forma...

Docela vytrněná forma, detail

Do západu slunce je necelá hodina, rozhoduji se proto doběhnout na hřeben (který odděluje typovou lokalitu Uebelmannia gummifera z Penha de Franca vzdálenou pár kilometrů ) a porozhlédnout se, zda neuvidím nějaký přechod, případně cestu k mému dalšímu cíli.

Valím do kopca, mažu jak prase snažíc se nezašlápnót ňáký ty "Íblmanky". A jak tak džampuju, klušu a kličkuju, tož sleduju, že se mě to pod haksnama ňák víc červená... Si říkám: "Kemo, to fakt asi potíš krev a máš ju aj v očách..." Občas to stopnu, zjišťju, že jako fakticky. Čim vejš, tym víc!!!!

Uebelmannia meninensis var. rubra

Myslím tím více rostlin, které jsou taxonomicky zařazeny jakožto Uebelmannia meninensis var. rubra. V době objevů této formy to byla další šance vyslat na trh něco nového, samosebou za správný obolus...

Uebelmannia meninensis var. rubra. Krásný velký květ v porovnání s malými, nevýraznými květy podrodu Leopoldohorstia

Přesto je zajímavé, že v kultuře je to forma červená stálá, tedy ne přechodných forem, jak v přírodě. Asi nám tak trošku "skultivarovatěla". Stává se občas ( mně se to tedy přihodilo...), že vám po přeroubování červené odnože nový roubovanec náhle zezelená. A máme tady hned normální Uebelmannia meninensis . V popisu var. rubra jsou rozdíly v počtu žeber, trnů a velikosti, ale : kdo navštíví lokalitu, mi pravděpodobně dá za pravdu. Rostliny z toho okruhu jsou tak variabilní , že vám během hodiny nasekám hned dalších pět variet nebo forem...

Uebelmannia meninensis var. rubra

To, že se pravděpodobně jedná pouze o lokální, genetickou formu, je teorie Rudyho Schultze. Dle mého názoru to je logické vysvětlení - dobrá teorie podložená polním výzkumemem (viz. monografie Schultz, Machado UEBELMANNIA 2000 )

Rostliny rostou od 1100 - 1250m.n.m. v úzkém pruhu širokém 300 - 500 metrů. Tento poslední údaj není přesný, neměl jsem tolik času k "bádání". Pouze tři, čtyři hodiny. Pak už zase mazat na další lokalitu. Přechody jsou náročné, denně slunce nad hlavou, bílý, křemičitý štěrk odráží paprsky tak, že si připadám jako v zimě na sněhu. Sněžná slepota sice nehrozí, přesto ale brýle sundávám pouze výjimečně.

Uebelmannia meninensis var. rubra

Pohled dolů lokalitou směr Pedra Menina ( skryta pod skalním masivem na horizontu ). Levá cesta vede do Pedry, pravá mě má přiblížit směr Penha )

Právě v těchto místech ( na foto ) jsem zahlédl nějaký pohyb ! Že by člověk? Co by tady v té výhni dělal?

A takyže ja! Černé jak bota, jak už je v Brazil normálka, mózuje tam skoro naboso, bez pedálů, na glocně žádnó hučku, zoncna rumpluje, sila! Valím tam, ať mě ten duch nefrnkne, páč to je ZNAMENÍ (že jo, NV ?)! Teho mě sem seslal něgdo zvrchu... Čerňoch taky čučí, co tady jako dělám, řehtá se jak smyslu zbavené. Prubnul sem se zeptať jako že:

KUDY NA PENHA DE FRANCA? TUDY? TUDY? JO DÍKY, TO JSEM CHTĚL SLYŠET!

Takže cesta to je správná, žádnou podrobnou mapu nemám. Odcházím z krásné lokality, úžasného místa s neuvěřitelným výhledem na krajinu. Zde jsem strávil 2 dny kilometry od civilizace, snad se sem ještě někdy vrátím. Nabírám vodu u potoka, nepřevařuji tady v těchto místech. Voda je čistá, vyvěrá ze hřebene nade mnou, žádný dobytek, nic.

Pilosocereus aurisetus var. densilanatus

Tyto kytičky "chlupatého" cereusu potkávám všude kolem. Bohužel jsou plody nejedlé jako u Cipocereus minensis se svými šťavnatými modrými bobulemi, které hasí žízeň a na chvíli zaženou i hlad...

Uebelmannia meninensis var. rubra

Bromelia spec., údajně květ k vidění nepříliš často, na konci listů má nenápadné trny - bolestivé zásahy do kůže se mi vybavují i nyní...

Kolem této bromélie procházím směrem na sever, hledám cestu, jak si to opět " zkrátit". Prašná cesta vede zpátky směr Pedra Menina, odtud je cesta jasná. Znamenalo by to však zacházku 10 - 20 kilometrů po cestě. To je celý den a spousta energie a času navíc. Nakonec se rozhoduju pro směr podél okraje hřebene a rovnou kolmo na cestu v dáli. Odhadem 500-800 metrů prosekávání pralesem. Vše dopadlo dobře, za dvě hodiny práce bylo po všem. Tentokrát se to vyplatilo vyhnout se cestám. Co příště?

Příště již uvidíte zástupce Uebelmannia gummifera, úžasně krásné kytičky ( Několik roublých semenáčů z podzimního výsevu "nasadím" do letní mimořádné nabídky ! )

Ales Gute !!! Rudko