Brasil  s Arthurem 1

Je konec září…
 
 Kytky mám zazimovány asi na třech místech (dva sklepy, jeden pronajatý skleník, garáž, kotelna Městského Soudu..). Také podle toho některé kytičky dopadly. Jít do tmy koncem září, v teple… Nic jiného však nezbývalo, ztráty byly povoleny… Měsíc před odjezdem jsem prodal byt, abych se stal na dobu víceméně neurčitou bezdomovcem.

cesta do Belo Horizonte na pohůdku

Kolo ve vaku - já v busu, valím směr Vídeň. Je šestadvacátýho září a konečně odjíždím. Přípravy byly v klídku. Naočkovanej proti všemu svinstvu jsem byl z loňska, mačetu, jídlo a další věci koupím až na místě, proč se tedy stresovat. Pouze záležitostem kolem kola jsem se věnoval důkladněji. Nosič, kabele na něj, pár náhradních dílů, sadu imbusů. To bylo vše a k tomu proběhla sólo-testovací čtyřdenní cesta do Rakous a zpět. Byla velmi důležitá a dokoupil jsem poté pár věciček, na které jsem vzpomněl až při šlapání…

směr jsem nabral dobrý....

První mezipřistání bylo večer v Madridu. Spoj do Rio de Janeiro letěl ráno a společnost mi proto zajistila hotel (velmi dobrý). Já nikam nespěchal, tak proč ne. Druhý den jsem s nervama dojel na letiště, ale nakonec s rezervou odletěl. Let trval kolem devíti hodin, většinu času mi věnovala dáma Brazilka, která letěla z Francie, kde pracuje jako šéfkuchařka. Asi bude  „brazilská kuchyň“ oblíbená, když i ve Francii mají úspěch ! Těch pár hodin neúnavné diskuse s ní mi pomohlo oprášit znalosti v té době ještě velmi chabé brazilské portugalštiny, bez které bych si v domovině této dámy ani neprd ! Angličtina je téměř k ničemu, pár lidí ve velkých městech zvládá jazyk na velmi primitivní úrovni, pokud je ovšem potkáte. Když však odjede kaktusář do státu Minas Gerais (Hlavní Doly pozn. překl.), musí šprechtit po jejich. Díky postupnému zlepšování v portugalštině jsem měl život snazší a informace z toho plynoucí byly pro mě důležité, někdy velmi cenné. A to nejen při objevování „něčeho nového“, ale i při poznávání lidí této oblasti. Tři měsíce je však stále velmi krátká doba proniknout nějak výrazně do mentality domorodců. Týdny a týdny strávené v jejich blízkosti mi ale přesto dávají nějaký základ, abych si o Brazilcích udělal názor (a myslel svoje) …

paní s brýlemi mi kladla na srdce opatrnost - Rio de Janeiro, bus nádr  

Let proběhl v poho, žádnej problém s bagáží a rovnou (bez nejmenší chuti strávit v Rio minutu života navíc !) odjíždím normálním městským busem (omnibus) na busovej nádr (rodoviária). Mám štěstí, příští autobus do Belo Horizonte, hlavního města státu Minas Gerais, jede za hoďku a půl ! Opatrně dělám pár snímků nádraží a lidiček kolem. Zrazuje mě od této činnosti jedna milá dáma, ať jsem véééélmi opatrný. To věc je jistá, ale sám dobře vím, že jiné fotéčky odsud „nedám“. Panují zde však velmi přísná opatření, security na každém rohu, lůza bez lupeňa se sem dostat namá šajn, tak su v poho…

jak rád bych této dámě pomohél ku radosti.....

 Letos v autobuse nikdo v mém okolí nezvracel, jako loni... Cesta tak proběhla bez problémů, ikdyž bez humorné zápletky...
 Odjíždím z Rio kolem 9 p.m. a brzy ráno už mě čeká Belo Horizonte. Město trošičku znám z loňska, proto bagáž narvu do obřích rent-boxů, vysolím tři reály (1R=10kč) a valím přes nádherný městský park do supermercada. Nakupuji žranici na týden a líně přebývám v parku, čekajíc pár hodin na spoj směr Montes Claros. Pozoruji ptáčky, ženy a jiná zvířátka, fotím už docela v poklidu. Přece jen  je Belo Horizonte bezpečnější město (se svými 2,5 mega obyvateli) než hnusné Rio, které je údajně ( 5,5mega lidí) páté nejnebezpečnější město na světě!!!

park v Belo Horizonte  

právě probíhala předvolební agitace

zajímavá forma agitace - číslo na hlavě - VOLTE MĚ !!!

"PŘEMÝŠLEJ, NEVOLIT. AŤ ŽIJE REVOLUCE "

Kolem desáté se nalodím na poslední bus směr Uebelmannia pectinifera ssp. horrida. Tato kytička mě velmi zajímá již z loňského wýletu. Těším se i netěším. Jedna chyba v pustinách Serro de Espinhaco a nemusím to „rozchodit“. 35km je vzdálenost do nejbližší vesničky, kde by vám někdo pomohl… Na tyto případné problémy jsem se připravoval již doma, uvažoval jsem (a kámoši doporučovali sepsat závěť…) o rizicích a právních důsledcích následných po „problému“, ale nakonec jsem se na všechno vysral. Ňáko bude přeci !!!
 Těsně přes setměním vystupuju s kolem v Engenheiro Dolabela. Oslovuju dvě kočičky ve věku (co mi doporučil můj lékař-kardiag) 15-17 let, kde bych tak asi mohl přespat. Mycinky začaly zrychlovat, když jsem se k nim přiblížil. Otázku jsem opakoval s pokusem o brazilský akcent, ale to už způsobilo skutečný úprk, dívky běžely jak o život do městečka ! Dalšího úsilí jsem již nevyvíjel, patřičně zdrcen, že vypadám druhý den wýletu jako úchyl. Se zdevastovaným sebevědomím rozbíjím stan jen pár metrů od autobusové zastávky.

vystupovat - zastávka Belo Horizonte !!!

ranní vstávání, žádná radost... následovat bude "sborka"

"contente", spokojenost !!! dal sem to a možu valit !!!

Co tady budu dělat, když první lidičkové, které oslovím, přede mnou v hrůze prchají ???

Tož vo tom ve druhým dílu mýho blábolení koncem  ledna.

Hasta luego Rudy

kkkk