Brasil  s Arthurem 4

 

Jaro dávno pryč, a to tak, že véééélmi… V hangáru-skleníku už sezóna valí pár metrů, já nestíhám, jako každej rok práci, lepší to do budoucna asi nebude…Ale taky z krásnýho důvodu zvanýho Kryštof Kristián, který se Mi a mé Mo narodil koncem dubence !!!
Konečně jsem taky dodal dva články do časáku Cactus adventures, v říjnu vyjde (snad...) první díl v tomto kosmopolitním časopise (anglická, španělská a francouzská mutace) a já bouchám šampáňo…
  To jsou důvody, proč další díl Wýletu hrnu na web až nyní, teď, když bude podzim pomáličku končit…

Vracím se tedy ke květince, kterou si pro sebe vedu v záznamech jako Uebelmannia  pectinifera var. flavispina aff. longispina. „Typová longispina“ podle Wernera Uebelmanna roste ovšem o pár kilásků jinde. Máme však s Vénou názor, že by si „longispinu“  člověk našel i na jiných lokálkách, kdyby se „snažil“…

 

Uebelmannia pectinifera var. flavispina, v údolí řeky Río Pasmar

Todle dodnes nevím??? Blmánka bo nějakej Cereus????

Málokdy uvidíte v přírodě odnožující kytku...

Nejen Brazilce a jiné umělce zajímá ochrana - přírody !!!

Mapu 1:100000, relativně přesnou, sice mám, ale jak to bude vypadat ve skutečnosti mi jasný není. Lezení po skalách se zasejc až tak nebojím, scházím a slézám, kaňonem do údolí. Troj-čtyřkový výšvihy se dají slízt dolů, zpátky to bude při lezení nahoru snad v klídku (když najdu směr). Starosti mi ovšem dělá pískovcovej matroš skal. Budí dojem, že skála je absolutně pevná, avšak Ádr, Labák nebo alespoň Prachov to néééni. Loni jsem skončil na zádech ze dvou metrů při bouldrování  (lezení vyšší lezecké obtížnosti bez lana nízko nad zemí, pozn. Rudyho) u Diamatina s nebožkou Naďou. Velké madlo v ruce, vyraženej dech a jiné orgastické pocity mě snad u letos nepotkají…Od této doby mám respekt (ne k nebožce) k materiálu, skalnímu podloží, na kterým rostou „Blmánky“, moje  kamarádky.

Dostávám se k řece, která padá dolů serií vodopádů. Plac v údolí procházím bez větší naděje na úspěšný nález. Ony tyto „Blmánky“ sou fak dost  vzácný, abyste věděli. Rostou na specifických místech, na plochých křemičitých skalách s doprovodnou vegetací, bez které tyto kytky nerostou. Encholiria, Euphorbia sipolisii, Bromelia spec., různé druhy Lichnes. Toto když se sejde, máte malou šanci, že diamantový rod Uebelmannia potkáte. Ano, s diamanty rostou společně. Já se smál hledačům diamantů, oni zase mě, co tam jako blbnu a hledám ňáký bodláčí…Že jsem kvůli kaktusům letěl takový kus až z Evropy je pro ně nápad zhola nepochopitelný. Obávám se, že není mnoho Brazilců, Mexičanů a jiných jim podobných, co by studovali flóru třebas u nás v Česku…Také si většina z nich myslí, že jste bohatý člověk, když si můžete dovolit letět přes moře do Améru. Místňáci si hned říkali o pifko na baru, tak sem jim vždy razantně naznačil, že host jsem u nich já…Na to už většinou nereagovali s pozváním. Ale hospoda byla každopádně alfa oméga mýho styku s lokály. Info o všem, co bylo potřeba vědět, jsem nasával (spolu s mojí oblíbenou caipirinhou…), často a rád. Jenom je  potřeba se domluvit. Ta brazilská portugués néni těžká na mluvení, však porozumět někdy wěc těžká yest…Zvlášť starší ročníky na vás serou, jináč se to napsat ani  nedá, jak si mě schválně občas vychutnali. Výslovnost je obtížná a staroši požadovali betélnó výslovnost,  jako že nerozumí…
 S mlaďochama je to na pohůdku. Snaží se vám s jazykem pomoci co to de, také proto, jsem radši oslovoval mladší járy….
 Ale zpátky k mojí cestě ! U řeky Río Pasmár, na placatých skalách, nacházím několik rostlin Uebelmannia pectinifera var. flavipina, formu typovou jen s trochu delšími trny, než je obvyklé. Lokálku sem opustil asi po půl hodině a hrnul to dál ve směru mé šipky na Baráo do Guaicuí, kde našel Vašek dlouhotrnou var. flavispina. Jak sem se vyštrachal ze skal a vstoupil na velkou otevřenou planinu, bylo jen otázkou, kdy narazím na první kytky Uebelmannia pectinifera var. flavispina aff. longispina. Rostliny  jsou výjimečně vytrněné, krásné, co víc vypisovat. Stačí mrknout na fotky… Doprovodné kakty kromě běžných Cipocereus minensis a Pilosocereus aurisetus byl Discocactus placentiformis. Potkat semena tohoto rodu v přírodě je značný problém. Plody po uzrání zlikvidují termiti (bo co to je za mravence…) za velmi krátkou dobu, takže  potkat sémě v přírodě je véééélká vzácnost. Mě se to podařilo jen párkrát za tři měsíce, tož tak…

 Uebelmannia pectinifera var. flavispina aff. longispina, Vaškovou kytička :-). Dlouhotrná forma dle W.U. roste jinde, tento kousek má asi trny krátké:-)

Návrat proběhl v poklidu, výstup v některých částech troj-čtyřkovým lezeckým terénem bez špagátu není pro aktivní lezčíky vážný problém, takže jsem opatrně, přesto rychle postupoval. Znovu a znovu jsem byl rád, že mi tento koníček  k něčemu je, můžu takto výrazně zlehčit, zkrátit ale i zrychlit postup v této kaktusové oblasti bohaté na pralesní porosty, jó, jó...
 Cestou kaňonem potkávám skupinu pěti diamanto-hledačů, moc si nepokecáme, jsem v Brasil ještě krátce a oni mi to příliš neusnadní v pokusech o kounikaci :-( .Bylo to pro mě překvapení, někoho v takovýchto pustých místech potkat, ale příjemné. Ani jsem nepočkal na pohoštění kafem a mazal sem dál, výš, najít pomocí GPS moje zahrabané kolo. Dával jsem si záležet s maskováním, v 99% to bylo asi zbytečné, leč já byl v klidu. Přijít o kolo a věci jsem fakticky podruhé nechtěl…

 Lágr sem si vybudoval u říčky, ze které jsem i nabíral vodu na vaření. Páč je kolem samá kráva, vždy jsem vodu důkladně převařil a stálo to za to! Za celou dobu jsem se neposrál, svěrače stíhaly vždy a všude! Nepříjemnosti dodnes pro mě živé, například z jižních státu bývalého SSSR, mě v Brasil nepotkaly…

 Usínám za podivných zvuků jako když mlátíte něčím do železné traverzy, pískání, občas vytí, jedním slovem:
                                                                  KRÁSA !!!
 A už chrápu ve svém stanu, jsem rád že sám. Nemusím se s nikým přetlačovat  o skrovný prostor pár centimetrů čtverečních..

Mnohonožka v zimním období není k nalezení, až naprší a...

  Cože to bylo za kovové zvuky? Poznal jsem ta zvířátka, yež zvuky vyluzovaly? To vím jen já a možná Véna S Knirkem z Bergu, ten ví přece všecko…

 

Můj hotel J. Kubitschek naproti nádru

Něco fotéček z noční Diamantiny....

...Tak to prozradím v dalších dílech, ale nevím fak gdy, páč tento článek trval půl roku:-(

Adios amigos, Rudy Ká

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

kkkk